www.x-hokejbal.cz
 
 
 
 

1. MS: Bavič Salfický a Rusové v šesti

29.03.2009 | Marek Hubač

Fotbal má Paola Maldiniho. Lední hokej Chrise Cheliose. Cyklistika Lance Armstronga. Hokejbal se stále těší z umění a vitality Pavla Kormundy. Přímý aktér premiérového světového šampionátu v roce 1996 realizuje v hokejbalových arenách sportovní sen. S náběhem na čtyřicítku usiluje o reprezentační dres na domácí plzeňský šampionát.

 
 
 
V současné době se věnujete hokejbalu, ale není tajemstvím, že k hokejbalu jste se dostal přes lední hokej. Jaké sportovní odvětví u vás bylo na prvním místě před bratislavským mistrovstvím?
K hokejbalu se jsem se dostal v roce 1996, kdy jsem začal hrát v Plzni. Spojovali jsme se s Rozvojem. Ale přesnou historii si už nepamatuju. To se budeš muset zeptat Pepy Kadaněho. Už je to moc dlouho (smích). Zároveň jsem hrál hokej. Tuším, že tou dobou v Sokolově. Tehdy jsem upřednostňoval hokej. Hokejbal jsem chodil hrát až po sezoně.

Z jakých hráčů se reprezentace pro šampionát v Bratislavě rekrutovala? Jaký byl poměr mezi hokejbalisty a hokejisty?
Byl to takový mix. Z hokejistů už tam byl Čavar (Jaroslav Kameš pozn. aut.), chytal Salfa (Dušan Salfický pozn. aut.), pak hrál taky Franta Ptáček. Hrál tam ještě současný trenér Leoš Rak, Patrik Cerman, Marek Neveselý, Hůja, Borovec. To už byli v té době vlastně hokejbalisti.

Během své dlouhé kariéry jste se setkal jak se záměrem trenérů vhodně namixovat zástupce obou odvětví, tak vyznavače ryze hokejbalové cesty. Jaký je váš pohled na doplnění hokejbalového národního výběru hokejisty?
To je těžko říct. Ono když už se teď hraje v pěti lidech, tak už se jakoby vyrovnává to herní myšlení. Dřív byla situace odlišná, hokejbal se hrál u nás pouze ve čtyřech, ale na mezinárodní úrovni v pěti. Pro hokejisty to žádná změna nebyla, proto možná byli trenéry dříve více využíváni. Navíc, když to hokejisti jako Ríša Král, Čavar nebo Franta Ptáček s míčkem umí, tak byli posilou. Byli to velký individuality. Pokud to hokejisti umí s míčkem, jsem pro.

Jak před třinácti lety probíhala příprava před světovým šampionátem?
Bylo to podobný. Taky před mistrovstvím světa probíhala soustředění, kde se vybírali hráči pro konečnou nominaci. Třeba tři nebo pět víkendů před odjezdem začali probíhat soustředění. Jen příprava možná nebyla tak intenzivní. Rozhodně se nekonala soustředění v zimě.

S kým jste na světovém turnaji hrál?
Hrál jsem s Neveselkou (Markem Neveselým pozn. aut.). V základní části s Vláďou Kamešem a Hartem. Za celou kariéru jsem už vystřídal dost spoluhráčů, proto se mi to trochu plete (smích).

S jakými cíli se na mistrovství světa odjíždělo?
Na prvních šampionátech to bylo dost podobné. O medaile prakticky bojovaly Kanada, Česká republika a Slovensko. Takže medaili jsme chtěli určitě. Navíc první mistrovství světa se hrálo zároveň jako druhé mistrovství Evropy. Měli jsme dobrý tým. Vhodně poskládaný. Chtěli jsme vyhrát mistrovství Evropy a ve finále vyzvat Kanadu.

Byl pro vás zámořský hokejbal v prvopočátcích mezinárodní konfrontace velkou neznámou? Dalo se na Kanadu připravit?
Je otázka, jestli se dá na Kanadu vůbec připravit dneska (smích). Kluci se s Kanadou utkali už o rok dříve na turnaji v Oshawě, který se hrál jako první neoficiální mistrovství světa. Já jsem proti Kanadě hrál poprvé až v Bratislavě. V počátku mělo i význam, že za nás hráli známí hokejisti, protože z hokejistů měli respekt.

A je nějaký patrný rozdíl mezi zámořským pojetím hokejbalu a ledního hokeje?
Velké rozdíly bych nenašel. Jejich hra je v obou sportech založená na výborné fyzičce, důrazu v osobních soubojích a agresivitě.

Jak vzpomínáte na svůj první zápas proti javorovému listu?
Vím, že jsem se na zápas hodně těšil. Protože jsem pořád od kluků slyšel, jak jsou dobří. Tak jsem byl zvědavý, jaký to bude doopravdy. Bylo to něco jinýho, než jsem do tý doby hrál. Slováci hráli trochu jinak, Kanaďani hráli hrozně rychle a agresivně. Ve skupině jsme je porazili 5:3. Měli z nás respekt. Třeba Honza Čaloun tehdy hrál v San Jose a ve vzájemném zápase bylo znát, že se ho bojí. Taky jim dal dva góly.

V čem mají Kanaďané oproti českým hokejbalistům navrch?
V sebevědomí. Mají taky více individualit. V každý lajně je hráč, který dokáže prakticky sám rozhodnout zápas. A asi i v tom, že opravdu mají z čeho vybírat. Základna je širší a jejich výběry jsou vždycky hrozně silný.

V jakých činnostech jsou lepší Češi?
V chytrosti. A možná v taktice. Už víme, co hrajou a když se na hřišti dokážou plnit, taktický pokyny trenérů, tak jsou k poražení.

Jaká taktika by měla podle vás na zámořský celek platit?
To je těžká otázka. Třeba Slováci na mistrovství světa ve Švýcarsku zalezli, bránili a čekali. Nechali Kanadu útočit. Dali dva góly z rychlých brejků a uhráli remízu 2:2. Otázka ale je, jestli se to dá vždycky vydržet celej zápas. Musíte mít i kus štěstí, abyste tlak přestáli a využívat šance, které si vypracujete. Ale já jsem zastánce otevřeného hokejbalu. Je tam víc prostoru. My máme taky dost rychlých a důrazných útočníků.

Jakou měl šampionát atmosféru?
Výbornou. Mistrovství světa se konalo na zimáku bratislavského Slovanu, což je pěkný, velký zimák. Na zápasy chodilo hodně lidí. Na Slovensku je hokejbal celkem populární, hraje ho tam hodně lidí. Přijeli se podívat i známí z Čech. Já osobně jsem do té doby nikdy před tolika diváky nehrál.

Bylo znát, že hokejbal je na mezinárodní úrovni teprve v plenkách? Třeba po organizační stránce?
Myslím si, že ani ne. Konkrétně mistrovství světa v Bratislavě bylo v pohodě. Dobrý hotel, dobrý zimák. Jasně, v současné době se zlepšuje zázemí na zimácích, ale myslím, že žádné mistrovství světa neskončilo vyloženě organizačním propadákem. Možná je teď lepší technické zabezpečení.

Na co jste si vzpomněl, když jsem vás požádal o rozhovor na téma první mistrovství světa?
(smích) Na baviče Dušana Salfického, na zápasy s Kanadou a na reprezentaci Ruska. Do Bratislavy přijel výběr starých hráčů. No bylo jim asi tolik, jako je mně teď (smích). Kolem čtyřicítky. Po první třetině jim zkolaboval brankář. Tak hráli chvíli v šesti, ale pak zasedla jury, přerušila zápas a rozhodla, že se musí převléct někdo z hráčů, jinak je vyloučí z turnaje, protože nemají náhradního gólmana.

Jak se tehdy hodnotily vaše výsledky?
Vyhráli jsme mistrovství Evropy. Každý titul se cení. Na mistrovství světa jsme získali stříbro, ale asi jsme mysleli na zlato, protože jsme Kanadu v základní části porazili a dokázali jsme si, že na ně máme. Takže jsme byli trochu zklamání, ale Kanaďani asi chtěli víc.

Myslíte, že finále tedy rozhodlo to, že soupeř víc chtěl?
To je těžký. Oni mají obrovský sebevědomí. Možná by to bylo jiný, kdybychom je ve skupině neporazili. Tak by nás třeba podcenili, ale takhle věděli, že jsme je schopní porazit a víc se na nás připravili. Druhá věc je, že Kanaďani se na mistrovství baví a turnaj pro ně začíná až od semifinále.

V kolika letech jste s hokejbalem začal?
Bylo to v roce 1991. Kolik mi to bylo? Asi ve třiadvaceti, dvaadvaceti letech.

A kolik je vám tedy nyní?
Skoro čtyřicet (smích).

Prozraďte nám recept na dlouhověkost?
To se nedá takhle popsat. Prostě mě hokejbal pořád baví.

Co vás na hokejbalu pořád baví?
Mě baví vyhrávat. A člověk už je nějak naučený na ten koloběh. Já si neumím představit, že bych byl v sobotu doma a nic nedělal. Teda, že bych nehrál. Ne, že bych neměl nic na práci, ale představa, že by kluci hráli a já bych seděl doma, mě nenechává klidným. Taky záleží na partě. Já jsem hrál v Plzni, Boleslavi a Letohradě a všude byla a je skvělá parta.

Kolik sezon ještě plánujete?
Nic neplánuju. Dokud mě to bude bavit a budu mít tolerantní přítelkyni, tak budu pokračovat.

Během svého hokejbalového působení jste doposud chyběl pouze na světovém turnaji v Pittsburghu. Nechtěl jste s hokejbalem skončit, když jste se v roce 2005 nevešel do nominace?
Naopak. Byla to pro mě velká výzva. Chtěl jsem všem dokázat, že na to ještě mám. A byl jsem rád, že na další šampionát jsem se nominoval.

Potkal jste se předloni na mistrovství světa v Ratingenu ještě s nějakým protihráčem, kterého pamatujete právě z prvních šampionátů?
Za Kanadu hrál ještě Paolo Musto. To byl asi poslední hráč, kterého si z prvních turnajů pamatuju. Ten hrál i v Bratislavě, ale on bude ještě o něco mladší než já (smích).

Pokračoval byste v kariéře další dva roky, i kdyby se mistrovství světa 2009 nekonalo v Plzni?
Určitě. Nebyl to pro mě hlavní impuls, proč hrát dál.

Dovedete si představit, že byste v budoucnu dělal hokejbalového trenéra? S vašimi zkušenostmi se to nabízí?
Zatím jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Zatím chci aktivně působit na hřišti.

Zobrazit další články této kategorie | Archiv všech článků

 
 
 
 

18.6. | Soupisky
Zveřejnili jsme soupisky s detailními informacemi.

 

14.6. | Fotogalerie
V sekci Fanoušci - Fotogalerie naleznete aktuální fotografie z turnaje.

 

12.6. | Magazín o MS
Na webu si nyní můžete na obrázcích prohlédnout kompletní obsah oficiálního programu MS. Naleznete jen též v sekci Info o turnaji > Program MS.

 

2.2. | Rozhovor s Leošem Rakem
Na serveru plzen.cz si můžete přečíst rozhovor s trenérem reprezentace Leošem Rakem.

 
 
 
 
 
 
Domenic di Gironimo
Závěrečný blog: Shrnutí (23.6.)
 
Jan Donauschachtl
Blog mistra světa: „My jsme mistři, no a co?“ znělo Plzní (22.6.)
 
Kateřina Bogliová
Hurá! Cíl splněn, medaili máme! (23.6.)
 
 
 
 
 
Copyright © 2008-2009  & eSports.cz, s.r.o. | Informace o autorských právech a kontakt | Tipy Zážitky jako dárky, Sázení Doxxbet