www.x-hokejbal.cz
 
 
 
 

Přeji si finále Česko - Slovensko, říká Tibor Kapánek

12.05.2009 | Marek Chlupatý

Tibor Kapánek by se na mistrovství světa mohl objevit v dresu slovenské reprezentace. Ale českým fanouškům je dobře znám, odehrál v naší nejvyšší soutěži tři sezóny. Další čtyři pak strávil ve Švýcarsku, takže je asi největším znalcem evropského hokejbalu. Dále v článku se dozvíte, koho v boji o zlaté medaile favorizuje a jak vidí šance českého i slovenského týmu.

 
 
 
Přestože pocházíte ze Slovenska, je vaše jméno českým hokejbalovým fanouškům velmi známé. Jak vzpomínáte na sezóny odehrané v Sudoměřicích?
Na své působení v české extralize vzpomínám jako na nejlepší roky kariéry, protože v Sudoměřicích jsme tvořili skvělou partu. Až časem si všichni uvědomíme, co jsme v tamějších podmínkách dokázali. V Sudoměřicích jsem působil tři sezóny a každý rok jsme postupovali výše a výše. V první sezóně jsme hráli čtvrtfinále, v druhé semifinále a ve třetí finále. Můj poslední pátý finálový zápas v české extralize jsem odehrál právě v Plzni, kde se letos koná mistrovství světa. I proto bych se do tohoto města rád vrátil v pozici hráče slovenského národního týmu a bylo by pěkné zahrát si v Plzni opět finále.

Velkým oceněním vašich výkonů byl zisk Hokejbalisty roku. Jak moc si tento titul vy sám ceníte?
Titul Hokejbalista roku v ČR byl nekrásnějším zážitkem v mojí hokejbalové kariéře. Srovnat se to snad dá jen s MS 2003 v Sierre, kde jsem se dostal do All stars týmu. Musím však připomenout, že velkým zážitkem bylo také vyhlášení ankety Hokejbalista roku 2003, ve které jsem se jako nováček extraligy umístil na druhém místě. Stejné umístění jsem pak získal i v další sezóně. Když jsme v té následující prohráli ve finále, už jsem si myslel, že získám maximálně stříbrný hattrick, ale ono to nakonec vyšlo a já vyhrál. Všechna tato ocenění byla bezpochyby oceněním mých spoluhráčů, protože bez nich bych zmíněných výsledků nikdy nedosáhl.

Přes všechny zmíněné úspěchy jste český extraligový titul nikdy nezískal. Na rozdíl od toho švýcarského....
Mistrovský titul jsem opravdu nikdy nezískal, i když jsem byl hodně blízko. Finálová série v ročníku 2004/05 byla s Plzní velmi vyrovnaná. Rozhodlo se až v pátém zápase a všechny souboje skončily rozdílem jediného gólu. Prohra v posledním utkání dlouho bolela, ale asi to tak mělo být. Ale na rok 2005 se dívám jako na velmi úspěšný. Hrál jsem finále české extraligy, stal jsem se hokejbalistou roku, hrál finále na mistrovství světa ve Spojených státech a nakonec se zrealizoval můj přestup do Oberwillu. A co se mi nepodařilo získat v Čechách, získal jsem hned v první sezóně ve Švýcarsku, byl to vytoužený titul mistra ligy. Stejně se dařilo i v dalších sezónách, a tak jsem v současnosti čtyřnásobný švýcarský mistr.

Není příliš obvyklé, aby některý z hokejbalistů hrál v zahraniční soutěži, zvláště tak dlouho jako vy. Co vás k tomu vedlo a jak došlo k dohodě se švýcarským týmem, ve kterém právě působíte?
Opravdu to není zvykem, aby v hokejbalu někdo přestoupil do zahraniční soutěže. Klub Oberwil Rebells, ve kterém působím, byl nováčkem v nejvyšší soutěži, když se rozhodl angažovat do svého mužstva několik cizinců. Vedení oslovilo několik hráčů z české ligy na základě postavení v tabulce produktivity. Protože jsem se i já pohyboval na předních příčkách, ozvali se mi a po několika informačních e-mailech jsem byl v květnu 2005 pozván na čtyřdenní zkoušku do Švýcarska. Asi jsem se jim tehdy líbil, když se nakonec rozhodli pro mé angažování. V srpnu jsem se i s rodinou přestěhoval do Švýcarska.

Jak se hraje krajánkovi ve švýcarské lize, jaké byly vaše začátky? Teď už v týmu vlastně nejste sám...
Když jsem přišel do Švýcarska, hrál za Sierre Jindra Hossinger, který vládl lize, dotáhl Sierre k titulu a udělal dobré jméno českému hokejbalu. Pak se pozornost samozřejmě upřela i na mne, soupeři se mne více všímali. Já se snažil hrát svoji hru a myslím, že se mi to dařilo. Z počátku jsem měl problém s dorozumíváním, ale to se časem zlepšilo. Kabině vedení vysvětlilo, že jsem jim přišel pomoct a něco je přiučit. V mužstvu jsem byl nejstarší hráč, poměrně mladý tým ale měl velkou perspektivu. Ze začátku jsem musel pochopit švýcarskou mentalitu, protože byli zvyklí jen na kladné ohlasy, samou chválu. Já jsem naopak uznával, že trenér musí upozornit hlavně na chyby a to, co hráči dělají špatně a je třeba to zlepšit. Protože každý hráč ví, co dělá dobře. V další sezóně s námi začal trénovat můj spoluhráč ze slovenské reprezentace Viliam Somolányi, jehož přítelkyně hraje ve Švýcarsku volejbal. Poslední dva roky je právě on spolu se mnou trenérem mužstva a při zápasech se stará o coaching. Dalším klubem, který angažoval cizince je Belpa, kde se orientují na Kanadu a v jejich dresu už nastoupili Jim Nistas v sezóne 2007/08 a Brant Cook v sezóně 2008/09. Po odchodu Hossingera ze Sierre angažovali v letošní sezóně Kanaďana Sandra Morella.

Ve Švýcarsku s mistrovským titulem po sezóně 2007/08 a 2008/09

Při svých hokejbalových zkušenostech můžete srovnat všechny tři soutěže, kterými jste prošel…
Moc srovnávat nemůžu, protože jsem ve slovenské lize hrál před osmi lety, když byla ještě rozdělená na dvě skupiny. V té době neměla moc velkou kvalitu a to už se určitě hodně změnilo. V české lize už to pak bylo jiné. Velmi kvalitní a vyrovnaná mužstva hrají podle propracovaného systému zápasy plné osobních soubojů a pěkných akcí. Určitě to je nejlepší soutěž, jakou jsem hrál. A Švýcarsko? Po fyzické a rychlostní vybavenosti hráčů vůbec nezaostává za českou soutěží, ale ztrácí v systému hry. To je důsledek toho, že se hraje na menších hřištích, ve čtyřech proti čtyřem a bez ofsajdů. Pokud to ve Švýcarsku nezmění, těžko se hráči v tomhle můžou hlavně na mezinárodní scéně zlepšovat.

A jak je to tedy na mezinárodní úrovni? Blíží se MS a Česko, Slovensko i Švýcarsko se utkají hned v základní skupině. Který z týmů by měl být nejsilnější?
Češi jsou rozhodně jedním z největších adeptů na titul mistrů světa. Všichni dobře víme, že už zápas ve skupině mezi Českem a Slovenskem bude velmi důležitý, protože se bude rozhodovat o tom, kdo narazí v semifinále na Kanadu. Pokud tedy půjde vše podle papírových předpokladů. Češi a Slováci by měli hrát o medaili a Švýcaři určitě postoupí do čtvrtfinále a pokud by se povedlo semifinále, byl by to velký úspěch.

Sám určitě také pomýšlíte na to, že se šampionátu zúčastníte nejen v roli vzdáleného pozorovatele. Jaké jsou vaše šance na nominaci do slovenské reprezentace?
Na MS pojedu určitě. Pokud by to nevyšlo v pozici hráče, přijedu minimálně jako divák. S trenérem slovenské reprezentace jsem v kontaktu. Pokud se nic nestane, na konci května se budu hlásit na soustředění v Bratislavě. Tam se rozhodne, jestli se dostanu do konečné nominace Slovenska na mistrovství světa v Plzni. Je to můj cíl, kterému jsem podřídil celou poslední sezónu a důsledně jsem se připravoval na vrchol sezóny.

Už jste zmínil sílu českého a slovenského týmu. Kdo je podle vás favorit mistrovství? Jsou tu přece i další silné týmy, ne jen Kanada…
Můžu jen velmi těžko odhadovat šance slovenského týmu, protože jsem už dlouho neviděl kluky ze Slovenska. Bude záležet, jak se trenérovi podaří složit mužstvo, jak si sednou zkušení hráči s mladými a jaká parta bude v kabině. Bude rozhodovat hodně maličkostí. Za úspěch pro Slovensko bych považoval zisk medaile. Kromě Čechů a Kanaďanů patří k favoritům také Portugalci a Italové, na které nesmíme zapomenout. Ale může překvapit i někdo jiný, v roce 2005 se to povedlo právě Portugalcům.

Hrál jste již na třech světových šampionátech. Jak velký je to zážitek hrát v hale a před velkým množstvím fanoušků?
Nejkrásnější vzpomínky mám hned na své první mistrovství ve Švýcarsku, kde jsme získali bronzové medaile. Tam se hrálo na zimním stadiónu v Sierre a na zápasy chodila spousta lidí. Semifinále a finále se hrálo před plným hledištěm a povzbuzovaly dva, možná dva a půl tisíce lidí. Zápas o třetí místo proti Itálii pro mne byl velkým zážitkem stejně jako finále Kanada – Česko v pozici diváka. Moje druhé MS v USA bylo trochu zklamáním hlavně po organizační stránce. Hrálo se sice v hokejbalové hale se dvěma hřišti, ale chodilo maximálně pět set diváků. Vždyť i na finále s Kanadou byli na tribuně takřka jen přímí účastníci šampionátu. A MS V Německu? Organizace nebyla špatná a diváci si našli v posledních dnech šampionátu cestu do hlediště. Ale plno bylo jen na finále Kanada – Česko.

Plzeň znáte z české extraligy, ale byl už jste někdy přímo v ČEZ Aréně, kde se budou hrát zápasy A-poolu? Sledujete přípravy šampionátu?
Na Plzeň mám pěkné vzpomínky, ale v ČEZ Aréně jsem nikdy nebyl. Viděl jsem ji v televizi při sledování hokeje. Přípravu šampionátu sleduji v rámci možností hlavně na internetu na oficiální stránce MS. Věřím tomu, že to bude nejlépe zorganizované mistrovství v historii, a bude pro mne čest se ho zúčastnit ve slovenském dresu. Organizátorům přeji šampionát bez problémů, hráčům, ať se jim vyhýbají zranění, a divákům pěkné zápasy, hodně gólů a finále Česko – Slovensko.

Zobrazit další články této kategorie | Archiv všech článků

 
 
 
 

18.6. | Soupisky
Zveřejnili jsme soupisky s detailními informacemi.

 

14.6. | Fotogalerie
V sekci Fanoušci - Fotogalerie naleznete aktuální fotografie z turnaje.

 

12.6. | Magazín o MS
Na webu si nyní můžete na obrázcích prohlédnout kompletní obsah oficiálního programu MS. Naleznete jen též v sekci Info o turnaji > Program MS.

 

2.2. | Rozhovor s Leošem Rakem
Na serveru plzen.cz si můžete přečíst rozhovor s trenérem reprezentace Leošem Rakem.

 
 
 
 
 
 
Domenic di Gironimo
Závěrečný blog: Shrnutí (23.6.)
 
Jan Donauschachtl
Blog mistra světa: „My jsme mistři, no a co?“ znělo Plzní (22.6.)
 
Kateřina Bogliová
Hurá! Cíl splněn, medaili máme! (23.6.)
 
 
 
 
 
Copyright © 2008-2009  & eSports.cz, s.r.o. | Informace o autorských právech a kontakt | Tipy Zážitky jako dárky, Sázení Doxxbet