www.x-hokejbal.cz
 
 
 
 

6. MS: Český krach, poprvé bez světové medaile

23.05.2009 | Marek Hubač

Během pár měsíců zažil hokejbalové veselí i smutek. Ročník 2004/2005 se stal významným milníkem v kariéře forvarda Ondřeje Kejře. Se Škodou Plzeň přemohl ve finále české extraligy Sudoměřice 3:2 na zápasy a se spoluhráči se těšil ze zisku zlatých medailí. Jenže sezona pro hokejbalovou jednaosmdesátku nekončila. S národním týmem ho čekala účast na 6. mistrovství světa v Pittsburghu.

 
 
 
Trenéři reprezentace Miroslav Přerost a Josef Kadaně se museli při nominaci vypořádat s generační obměnou. Nakonec celek tvořil mix zkušených hráčů a nováčků na mistrovství světa. Jak celou situaci tým prožíval?
Podle mě nijak dramaticky. Je to přirozený vývoj, který prostě ke sportu patří. S podobným problémem nebo výměnou hráčů se třeba v současnosti vyrovnává česká hokejová reprezentace.

Bylo třeba kvůli nominaci cítit nějaké napětí?
Myslím si, že ne. Mistrovství světa se koná jednou za dva roky a každý si chce na mistrovství světa zahrát. Je jen na trenérech, koho si do týmu vyberou.

Jak spolu starší a mladší hráči vycházeli?
Vycházeli jsme spolu dobře. A na hřišti se stejně potom neřeší, kdo je starej nebo mladej. Všichni jsme měli společný cíl. Chtěli jsme uspět na mistrovství světa.

Trenéři se také snažili vtisknout národnímu týmu fyzicky náročný herní styl založený na rychlém přechodu do útočného pásma. Pro herní pojetí se vžilo označení atletický hokejbal. Byla to správná varianta, jak uspět v mezinárodní konkurenci?
Určitě byla zvolená varianta správná. Pokud se chceme vyrovnat nejlepšímu týmu na světě - Kanadě, jiná cesta nebyla a není.

Byl jste překvapen organizací a diváckou „nenávštěvností“ amerického šampionátu, které byly až nehodné mistrovství světa?
Překvapený jsem opravdu byl. Neočekával jsem, že se bude mistrovství světa odehrávat za tak malého diváckého zájmu.

Na jaké úrovni třeba byla propagace mistrovství světa přímo v dějišti turnaje?
Myslím si, že propagace nebyla úplně zajištěna. Postřehl jsem pouze reklamu o velikosti plakátu A4 před vchodem do areálu. Ke světovému šampionátu bych si představoval důraznější propagaci. Co se třeba připravuje teď před plzeňským šampionátem, je něco úplně jiného. To se nedá srovnávat.

Pro vás to bylo první mistrovství světa v kariéře. Jak jste se na konfrontaci se světovým hokejbalem připravoval a těšil?
Na všechny zápasy se snažím být vždy co nejlépe připravený. Samozřejmě mistrovství světa je vrchol, hrajete proti nejlepším hráčům na světě, takže jsem se těšil moc.

Plzeň v roce 2005 vyhrála extraligu. Byl velký rozdíl v úrovni finálových zápasů play-ff české nejvyšší soutěže a duelů na mistrovství světa?
Ano, rozdíl tu opravdu byl. Zápasy na mistrovství světa probíhaly ještě ve větším tempu. Byl to zkrátka trochu jiný level.

Jak se tým vypořádal s tím, že se šampionát konal v Americe? Bylo třeba složitější soustředit se na výkony, když hráči žili deset dní v naprosto neznámém prostředí?
Každý se s tím vyrovnával po svém. Pro mě to velké změny nebyly. Do Ameriky jsem přijel hrát hokejbal.

Jak jste se vyrovnával s náročnou aklimatizací a časovým posunem?
Ze začátku to byl pro mě lehký šok, ale s postupem času jsem si zvykl.

Český tým postihla na cestě do Spojených států nepříjemná událost. Kvůli klimatickým problémům musel národní tým strávit noc na letišti ve Philadelphii. Jaké to bylo nocovat v letištní hale?
Nocovat v letištní hale nebylo samozřejmě nic příjemného, ale museli jsme to přežít. Nikdo to neplánoval a nedalo se tomu nijak vyhnout.

Hned v den příletu vás čekal první trénink. Teplota hodně přelezla 30ºC, navíc v Pittsburghu byla obrovská vlhkost vzduchu. Jak se po probdělé noci na letišti trénovalo?
Netrénovalo se moc dobře, únava po noci v letištní hale byla znát. Necítil jsem se tak silný, jako když jsem odpočinutej. Náročnější podmínky pro hokejbal jsem nezažil.

Na jednom místě se poprvé v historii konalo mistrovství světa skupiny A i B. V Pittsburghu se tedy sešlo 16 hokejbalových reprezentací. Jak jste nový model hodnotil, když si „slabší týmy“ mohly hned vybojovat příslušnost mezi elitou?
Jelikož to bylo mé první mistrovství světa, nevěděl jsem přesně, jak to chodí, a uvedený nový model jsem nehodnotil. Popravdě řečeno asi jsme na začátku nikdo moc nepočítali s tím, že by slabší týmy porazily někoho ze silnějších skupin.

V prvním zápase základní skupiny jste porazili Německo 6:0. Kladlo Německo velký odpor?
První zápas na turnaji je vždycky těžký. Všichni se těší a mají velkou motivaci. Německo byl houževnatý soupeř a na začátku turnaje mělo ještě dost fyzických sil.

Druhé střetnutí s Pákistánem narušila dešťová bouře, která dokonce přerušila utkání. Vyvedla vás neplánová pauza z rytmu?
Podle výsledku zřejmě ne. Pro nás to byl o něco lehčí zápas než s Německem, protože se nám podařilo v rychlém sledu vstřelit několik branek, a pak už jsme mohli hrát v klidu.

Posledním soupeřem v základní skupině bylo Slovensko. Díky lepšímu skóre z předchozích zápasů Vám stačila k vítězství ve skupině remíza. Tu jste nakonec po výsledku 2:2 vybojovali. Ve čtvrtfinále jste proto měli teoreticky narazit na slabšího soupeře. Chtěli jste vyhrát skupinu za každou cenu?
Chtěli jsme vyhrát každý zápas. V žádném případě jsme nekalkulovali s možným soupeřem, což bohužel potvrdil pozdější vývoj turnaje. Se Slovenskem jsme rozhodně nechtěli prohrát. Skupinu jsme chtěli vyhrát.

V předchozí otázce jsem schválně použil spojení, že jste měli ve čtvrtfinále teoreticky jít na slabšího soupeře. Jenže jste narazili na Portugalsko, které v prolínacím zápase nejhoršího týmu z „A“ skupiny a nejlepšího týmu z „B“ skupiny předčilo Spojené státy americké. Jaké jste měli o neznámém nováčkovi ze spíše fotbalové země před duelem informace?
Moc informací jsme neměli, ale z jejich předchozích zápasů v Pittsburghu jsme věděli, že praktikují atletický hokejbalu a také, že hodně hráčů hraje kanadskou soutěž.

Česká reprezentace proti Portugalsku už prohrávala 2:4, ale zvládli jste vyrovnat a klání dospělo k samostatným nájezdům, které vyzněly lépe pro soupeře. Co podle vás rozhodlo o překvapivém výsledku?
Rozhodl dobrý výkon Portugalců. Výborně se pohybovali, byli důrazní a skoro z každé pozice se snažili zakončovat.

Nerozhodně vlastně skončila i první série pěti nájezdů a vítěze určila až náhlá smrt. Vy jste v základní rundě uspěl, podruhé jste už míček za záda portugalského brankáře nedostal. Co se vám před nájezdy honilo v hlavě?
Překvapivě jsem byl klidný, věřil jsem, že uspěju.

Věděl jste už dopředu, co uděláte, nebo jste čekal až na pohyb gólmana?
Měl jsem připravenou variantu, přesto jsem vyčkal na pohyb gólmana.

Stát z Pyrenejského poloostrova jako první rozbil hegemonii tří hokejbalových velmocí. Česká republika poprvé v historii chyběla v bojích o medaile. Bylo těžké se se skličující porážkou vyrovnat?
Ano, určitě to bylo dost těžké. Do Ameriky jsme přiletěli bojovat o medaile, ale najednou jsme věděli, že žádnou nezískáme.

Slovensko, které skončilo v základní skupině až za vámi, pak narazilo ve čtvrtfinále na Švýcarsko. V klidu vyhrálo 8:1 a na konec skončilo na šampionátu druhé. Nebrali jste jako křivdu, že ačkoliv jste vyhráli skupinu narazili jste na silnějšího soupeře?
Ne nebrali, chtěli jsme vyhrát skupinu, tu jsme vyhráli. Na mistrovství světa si vybírat soupeře nemůžeme. Je to snadné jako v každém jiném sportu. Kdo chce být šampiónem, musí porazit každého.

Nebylo lepší nechat Slovensko vyhrát vzájemný duel?
Ne, jak už jsem řekl, chtěli jsme vyhrát každý zápas.

Český tým byl „odsouzen“ k bojům o konečné páté místo, které nakonec po výhrách nad Indií a Velkou Británií získal. Jak se hledala motivace pro zbylé zápasy?
To je snadné. Reprezentovat – to je motivace. V jakémkoliv zápase o jakékoliv místo.

Mistrovství světa v Pittsburghu skončilo pro Českou republiku neúspěchem. S jakými reakcemi jste se potkal, když jste se vrátili domů?
Ohlasy byly různé, od posměvačných po povzbudivé, ale kdo tam byl, tak věděl, že Portugalci nebyla parta „nýmandů“, ale vyspělí hokejbalisté.

Dal vám turnaj v Americe nějaké ponaučení pro zbytek kariéry? V roce 2005 vám bylo 22 let.
Určitě to byla pro mě velká zkušenost a já si důvěry trenérů, kterou mi dali, nesmírně cenil a cením.
Zobrazit další články této kategorie | Archiv všech článků

 
 
 
 

18.6. | Soupisky
Zveřejnili jsme soupisky s detailními informacemi.

 

14.6. | Fotogalerie
V sekci Fanoušci - Fotogalerie naleznete aktuální fotografie z turnaje.

 

12.6. | Magazín o MS
Na webu si nyní můžete na obrázcích prohlédnout kompletní obsah oficiálního programu MS. Naleznete jen též v sekci Info o turnaji > Program MS.

 

2.2. | Rozhovor s Leošem Rakem
Na serveru plzen.cz si můžete přečíst rozhovor s trenérem reprezentace Leošem Rakem.

 
 
 
 
 
 
Domenic di Gironimo
Závěrečný blog: Shrnutí (23.6.)
 
Jan Donauschachtl
Blog mistra světa: „My jsme mistři, no a co?“ znělo Plzní (22.6.)
 
Kateřina Bogliová
Hurá! Cíl splněn, medaili máme! (23.6.)
 
 
 
 
 
Copyright © 2008-2009  & eSports.cz, s.r.o. | Informace o autorských právech a kontakt | Tipy Zážitky jako dárky, Sázení Doxxbet