Petr Novák: Mým přáním je finále s Kanadou
25.03.2009 | Iva Janoušková
Dres Hradce Králové obléká už dvacet let, na svém kontě má zlato z juniorského mistrovství světa v Champery, stříbro z Ratingenu a také ocenění Hokejbalista roku 2007. O hokejbale nejen na mezinárodní úrovni jsme si povídali se šestadvacetiletým východočeským reprezentantem PETREM NOVÁKEM.
Bydlel jsem u základní školy, kde se hokejbal v Hradci rozjížděl, takže jsem měl zvuk hokejek pod balkonem téměř každé víkendové ráno. A přesto, že jsem bojoval s vrozenou vadou noh, do šesti let jsem měl problém s běháním i chozením, tak jsem si vybral tento sport. Samozřejmě jsem sledoval hokej a fotbal, jsme sportovní rodina, ale díky své nemoci pro mě bylo nemožné naučit se bruslit a hokejbal byl nejblíže.
V roce 2002 jste se zúčastnil Mistrovství světa juniorů ve švýcarském Champéry, kde jste pod vedením trenéra Syblíka získali titul mistrů světa. To byla Vaše první konfrontace s hokejbalem na mezinárodní úrovni?
Bylo to mé druhé mistrovství, poprvé jsem reprezentační dres oblékl v roce 2000 na domácím Mistrovství světa juniorů v Kralupech nad Vltavou. Tam jsem se dostal jako poměrně mladý hráč do výběru, který byl už vcelku hotový, a nakonec jsme skončili na druhém místě, když jsme ve finále prohráli s Kanadou.
V Champéry jste byl vyhlášen i nejužitečnějším hráčem turnaje. Jaké jsou Vaše vzpomínky na tento šampionát?
V Champéry jsem dostal tým na starost coby kapitán, takže jsem byl v trochu jiné pozici. Mistrovství jsme nakonec vyhráli, což je určitě největší zážitek, protože zlatá medaile z mistrovství znamená hodně. Co se týče individuálního ocenění, tak to je složitější, protože v týmu bylo hodně individualit. Myslím, že na mistrovství byli lepší hráči, ale mně ho dali jako kapitánovi vítězného týmu.
Co se Vám vybaví, když řeknu Mistrovství světa v Ratingenu?
Mistrovství světa v Ratingenu bylo moje druhé seniorské a v tom prvním, tedy v Pittsburghu roku 2005 jsem neuspěl, nepodal jsem výkon takový, který jsem chtěl. Měsíc před MS v Ratingenu jsem se zranil a tak trochu jsem tušil, že tam asi nepojedu, protože zranění ruky bylo docela vážné. Nakonec jsem poslední soustředění stihl, trenéři Rak s Kadaněm mi dali šanci, a proto jsem tam jel uvolněný, neměl jsem čas se stresovat. Byl to nejpovedenější turnaj, v návaznosti na něj a na výkony tam jsem získal ocenění Hokejbalisty roku. Co se mi určitě vybaví, je vítězné semifinále se Slovenskem a finále s Kanadou. To jsou zážitky na celý život.
Vraťme se k Vašemu mateřskému klubu – Hradci Králové. V nedávné době jste ovládli finále Českého poháru, když jste ve finále přehráli rivala z Letohradu...
Na finále jsme jeli s tím, že nemáme co ztratit. Naše skupina byla těžká, měli jsme tam Kert Park, což je velice dobrý tým, KEB Kladno a suverénně vedoucí Most. Spíše jsme chtěli ve skupině otestovat, jaká byla zimní příprava, navíc jsme nebyli ani kompletní. Doopravdy jsme to brali jako dobrou přípravu na ligu. Najednou jsme však porazili Prahu i KEB, výhra nad Mostem byla spíše se štěstím a přes Brno v semifinálovém utkání jsme byli až ve finále. Náš tým je takový, že na důležité zápasy a navíc s Letohradem se umí "hecnout" a mám dojem, že jsme ve finále měli navrch a vyhráli zaslouženě. Je to super, je to druhá nejvyšší soutěž v České republice, která se dá vyhrát, je to tedy veliký úspěch.
O Hradci se v poslední době říká, že je atletický tým...Jsme tým, který musí založit svoji hru na atletičnosti, protože nejsme žádnými skvělými technickými individualitami, jako jsou například někteří hráči Letohradu. My jsme vždycky vyhrávali tím, že jsme byli v pohybu, byli jsme aktivnější a hráli s velkým nasazením. To je naše devíza, naše přednost, a pokud ji využijeme, tak máme nárok vyhrát. Hokejbal na úrovni mezinárodní i ligové spěje k té atletičnosti, takže se snažíme přizpůsobit moderní hře a myslíme si, že je to správná cesta.
V diskuzi na webu MS probíhá debata o obsazení postu brankáře v reprezentačním týmu ČR. Kdo je podle Vás nejžhavějším kandidátem na strážce české branky?
Nemohu mluvit za trenéry, ale můj názor je, že by to měl být plzeňský brankář Petr Šulan. Odchytal MS v Champéry, v Pittsburghu i v Ratingenu a má takové zkušenosti a je tak kvalitní gólman, že pokud bude ve formě, tak je pro mě jasnou jedničkou. Nepopírám kvality mosteckého Pavla Bréma, který je v současnosti nejlepší gólman v extralize. A na post gólmanské trojky je tam více adeptů, mohl by to být Jan Procházka z Kladna nebo Martin Klepač z Opavy, což je mladý gólman, ale příležitost by dostat měl. V Hradci je také David Musil, který na jaře podává skvělé výkony, je to mladý gólman a myslím, že není důvod ho nevyzkoušet. Samozřejmě není tolik času, ale teď momentálně má podle mě na to být v širším kádru reprezentace.
Také se hovoří o tom, zda by v hokejbalové reprezentaci měli být hokejisté...
Podle mě hokejista musí být hráč, který má s hokejbalem zkušenosti, už ho někdy hrál a ví, co ho čeká. Jinak to bude hrozně rizikové, pro tým by byl cizím elementem. Ten tým, který teď v nároďáku je, je zdravý a je spolu už dlouho, hráči se znají a ví, co od sebe mohou čekat. A pokud přijde cizí člověk, mohl by být rušivým faktorem. Musí to být hráč, který nás kvalitativně přeroste a hráč, který bude psychicky týmový a dokáže nám, že přijel bojovat za tým a že pro něj mistrovství není jen výplň přípravy. Ti kluci, kteří tam budou, tomu věnují celou sezonu a pokud by se tam dostal někdo takový, naruší to hegemonii týmu a to by bylo špatně. Kanada se dá porazit jen tím, že budeme dřít jeden za druhého. Pokud tedy ti hokejisté pomůžou, tak proč ne.
Česká republika má ve skupině Slovensko, Švýcarsko a Indii. Setkal jste se s nimi už?
S Indií jsme hráli ve čtvrtfinále v Ratingenu, je to nevyzpytatelný tým. Je to jeden z týmů, jako je Pákistán a Mexiko a nikdo neví, v jaké sestavě přijedou. Tam je naše povinnost vyhrát. Švýcarsko je klasicky druhá garnitura, která se neustále zlepšuje, a ti zlobí vždycky. Stejně jako v hokeji, i v hokejbale za sebou mají za sebou nějaké výsledky a začínají se dostávat do špičky. Bude to velice houževnatý soupeř, který se na nás bude chtít vytáhnout.
A Slovensko patří do užší špičky favoritů na medaile, tam se hned na začátku ukáže, jak jsme připravení. Zápas se Slovenskem bude mít super náboj, je to derby a já se na něj moc těším. Pokud budeme chtít uspět, tak musíme porazit všechny.
Co Vy versus Kanada?
Já s nimi mám zatím špatnou bilanci, v Kralupech ve finále nás porazili, v Champery jsme jim to vrátili. V Pittsburghu jsme se s nimi nesetkali a v Ratingenu nás porazili. Pro mě je Kanada vzorem, líbí se mi styl kanadských hráčů. Proto je moje číslo 88, protože mým vzorem byl vždy Eric Lindros. Kanaďané jdou za vítězstvím, jsou to vítězné typy, mají sebevědomí, jdou tvrdě do těla a věří si, jdou si za svým cílem. Beru je vždy jako favorita, ale mám za to, že s týmem, který se tvoří, budeme mít největší možnost je na domácí půdě porazit. Mým přáním je finále s Kanadou, kde ji můžeme vrátit porážku z Ratingenu.
Mistrovství světa se po jedenácti letech koná v České republice a naše reprezentace chce na domácí půdě uspět. Bude to ale velice těžké...
Těžké to bude hlavně z psychického hlediska, bude na nás vyvíjen tlak, budeme to vnímat jinak. Objeví se média a ne každý hráč toto zvládne. Ale čeká na nás skvělá atmosféra a hodně fanoušků. Na to je tedy třeba se připravit psychicky. Šanci ale určitě máme, ten tým, který se tvoří, je už dlouho spolu. Jsou to hráči v nejlepších letech, ať už je to Lendl, Kejř, Příhoda, Trčka s Topolánkem, Čížek s Procházkou nebo Kubeš s Bacovským. Určitě na to tedy máme.
Kdo by podle Vás měl být kapitánem české reprezentace?
Podle mě by to měl být Tomáš Rejthar z Kladna, tedy pokud bude zdravý a pokud v týmu bude. On je tou pravou vůdčí osobností, která by mohla tým vést.
Vy sám se kapitánské céčko necítíte?
Já jsem byl kapitánem teď v přípravném utkání se Slovenskem, ale to neberu nijak směrodatně. Nevím, jestli jsem ta osobnost, za kterou kabina půjde, to záleží na trenérech. Být kapitánem je ale velká pocta, vážím si toho, že se mi jí dostalo. Je to jeden ze splněných životních snů. Samozřejmě se toho nezříkám, pokud bych měl být kapitánem, budu moc rád. Na druhou stranu jsem ale typ hráče, který se potřebuje soustředit na sebe. Takže pokud to padne na mě, budu šťastný, jinak ale vidím kapitána v Rejtharovi.
A jaký cíl před sebou máte v tuto chvíli?
V tuto chvíli bych si moc přál, abychom uspěli v posledních utkáních základní části extraligy a poté i v play-off. Dva roky pracujeme na tom, aby ten tým hrál tak, jak hraje teď, a myslím, že je Hradec připravený na úspěch. Musíme přejít přes pro nás zakleté čtvrtfinále a pak si užít boj o finále. Mistrovství mám v hlavě už rok, po Ratingenu jsem věděl, že to bude můj vrchol a budu chtít zahrát nejlepší turnaj. Je to ale až za tři měsíce, takže teď nejbližší budoucností je play-off s Hradcem a porvat se o medaile.
18.6. | Soupisky
Zveřejnili jsme soupisky s detailními informacemi.
14.6. | Fotogalerie
V sekci Fanoušci - Fotogalerie naleznete aktuální fotografie z turnaje.
12.6. | Magazín o MS
Na webu si nyní můžete na obrázcích prohlédnout kompletní obsah oficiálního programu MS. Naleznete jen též v sekci Info o turnaji > Program MS.
2.2. | Rozhovor s Leošem Rakem
Na serveru plzen.cz si můžete přečíst rozhovor s trenérem reprezentace Leošem Rakem.
Domenic di GironimoZávěrečný blog: Shrnutí (23.6.)
Jan DonauschachtlBlog mistra světa: „My jsme mistři, no a co?“ znělo Plzní (22.6.)
Kateřina BogliováHurá! Cíl splněn, medaili máme! (23.6.)