www.x-hokejbal.cz
 
 
 
 

2. MS: Zlatá česká euforie

15.04.2009 | Marek Hubač

Česká republika získala v Litoměřicích 1998 dosud jediný titul hokejbalových mistrů světa. Národní tým tehdy koučoval Leoš Rak. Po jedenácti letech se světový šampionát do České republiky vrací a na lavičce opět bude stát zlatý trenér. Paralela je nasnadě. Leoš Rak vzpomíná na nejúspěšnější litoměřický turnaj.

 
 
 
Vraťme se v čase. Jak jste na trenérský post české reprezentace pro druhé mistrovství světa dostal?
Po prvním historickém zájezdu hokejbalové reprezentace do Kanady v roce 1993, kde jsem byl ještě jako hráč, jsem se stal společně s panem Vorlem trenérem České republiky. A v podstatě jsem vydržel na tomto postu do roku 1999.

Byla pro vás velká výzva koučovat hned na startu trenérské kariéry reprezentaci?
Samozřejmě. Hokejbal teprve začínal budovat reprezentační mužstvo, a proto bylo nutné poskládat tým před prvním mistrovstvím Evropy a mistrovství světa.

Co jste si od působení u národního týmu sliboval?
Naším cílem bylo vybudovat mužstvo, které by dosáhlo až na titul mistrů světa.

V Litoměřicích jste volili s kolegou Pekem hokejbalovo-hokejový mix hráčů. Bylo těžké vybrat tým pro domácí turnaj?
Vybrat tým pro jakékoli mistrovství světa není snadné, natož pro domácí turnaje, ale já si myslím, že se nám to podařilo.

Jak jste tým skládali? Měli jste třeba přibližně daný počet, kolik vezmete hokejistů a kolik hokejbalistů?
Takto předem určené počty jsme v žádném případě neměli. Jen bych chtěl zmínit, že tenkrát hokejisté hráli naší nejvyšší soutěž v hokejbale. A tak nevidím důvod to takhle rozdělovat.

Česká nejvyšší soutěž se v té době hrála ještě ve čtyřech a s tenisovým míčkem naplněným vodou. Jak hráči přechod na hru 5+1 a umělý míček zvládali?
Toto byl pro nás největší problém. Proto měli hráči, kteří se věnovali hokeji daleko větší předpoklady zvládnout tuto situaci než hráči, kteří hráli jenom 4+1.

Hráli jste před mistrovstvím světa v Litoměřicích nějaká přípravná utkání?
Hráli jsme utkání s kluby působící v naší nejvyšší soutěži. Vstříc nám například vyšli z Elby Ústí nad Labem.

V Litoměřicích se hrálo na umělých deskách. V Plzni se bude bojovat na leštěném betonu. Jaký povrch je podle Vás pro české hráče výhodnější?
Podle mého názoru pro hru jako takovou je lepší leštěný beton.

Šampionát se těšil velké divácké popularitě. Mistrovství světa se navíc konalo v roce slavného hokejového olympijského vítězství v Naganu. Jak celý tým zvládal zájem diváků a popularitu?
Pro většinu hráčů to bylo úplně něco nového, protože diváci v Litoměřicích vytvořili skvělou atmosféru, která do dnešní doby nebyla na mistrovství světa překonána. A mužstvo se s tím po nevydařeném začátku vyrovnalo skvěle.

Museli jste hráče nějak hlídat, aby se atmosférou příliš nerozptylovali?
Hráči věděli o našich cílech a udělali pro konečný úspěch vše, proto nebylo potřeba je nějak omezovat.

Po prohře v základní skupině se Slovenskem jste v semifinále narazili na Kanadu. Jak jste zápas prožíval?
Na ten zápas jsme se připravili, jak bylo třeba. Kanada nás neměla čím překvapit a hráči předvedli to nejlepší, co v nich bylo.

Stalo se vítězství nad Kanadou vaším nejsilnějším hokejbalovým zážitkem?
Je to pořád jeden z nejsilnějších zážitků, ale samozřejmě nejsilnější zážitek byl až po vítězném finále se Slovenskem.

Ve finále jste tedy nastoupili proti Slovensku. Neměli jste strach z částečného uspokojení. Přece jen jste už v semifinále odstranili největší překážku. Ve finále čekal soupeř, proti kterému jste hrávali i na mistrovství Evropy?
My dobře věděli, že nás čeká ještě těžší utkání než s Kanadou, a tak nedošlo k žádnému uspokojení. Navíc jsme chtěli Slovensku vrátit porážku ze skupiny.

Budoucnost ukázala, že jste vybojovali zatím jediný titul mistrů světa. Uvědomoval jste si vůbec, čeho jste dokázali?
Věděli jsme, že je to veliký úspěch. Bohužel nikdo nečekal, že zůstane zatím tak ojedinělý.

Co jste prožíval tehdy a jak hodnotíte zlatou medaili dnes?
Tato medaile je největším sportovním úspěchem a pocity byly skvělé.

Čeští reprezentanti se budou muset s obrovským tlakem vyrovnat i v Plzni. Nemáte strach, že se to podepíše negativně na jejich výkonech?
Já věřím, že se nám podaří sestavit takové mužstvo, které všem těmto tlakům odolá.

Neuvažujete například, že byste využili výpomoc sportovního psychologa?
Určitě ne.

V souvislosti s plzeňským šampionátem byly dvě verze ubytování - ve městě a mimo něj. Kde jste bydleli v Litoměřicích?
V Litoměřicích jsme bydleli v hotelovém domě na kraji města.

Je velký rozdíl mezi hokejbalem tehdy a nyní? A v čem?
Rozdíl vidím ve stále zrychlujícím se tempu hry, ovšem na úkor technického pojetí.

Je patrný posun ve výkonnosti týmů? Mám na mysli týmy, které nepatří do naprosté hokejbalové špičky jako Švýcarsko, Německo, Itálie…Je oproti minulosti nyní těžší tyto celky porážet?
Za ta léta se díky hráčům z různých zemí hrající soutěže v Kanadě hokejbal velice vyrovnal a je opravdu velice těžké tyto země porazit.

Mistrovství světa v roce 1998 ještě neznalo rozdíl mezi výkonnostní „A a B skupinou“. Je podle Vás současný model lepší? Tedy, že slabší týmy hrají mezi sebou a příslušnost mezi elitou si musí vybojovat? Maďarsko jste v Litoměřicích porazili 18:1...
Určitě si myslím, že tento model je lepší a pro mnohé zajímavý.

Všichni fanoušci se nejvíc těší na utkání s Kanadou. V Ratingenu jste stál opět na střídačce coby asistent hlavního trenéra národního mužstva. Změnil se hodně obraz kanadské hry, když porovnáte léta 1998 a 2007?
Jak jsem už zmínil, hra se zrychlila a Kanada je v tom stále o krok napřed.

Je podle vás lepší snažit se porazit Kanadu jejich zbraněmi, nebo naopak v žádném případě nepodlehnout jejich pojetí a vsadit vše na vlastní taktiku?
Jedna věc je vymyslet způsob hry na Kanadu, druhá věc je dokázat tyto představy realizovat na hřišti.

Je složité připravit tým na vrcholnou akci, když chybí průběžná mezistátní konfrontace, především pak se zámořským hokejbalem?
Je to o dost složitější, ale předem dané, tak na nějaké výmluvy není místo.

Myslíte, že by měl smysl následující projekt - vytvořit reprezentační tým, zapojit ho do extraligy, aby celý rok hrál společně, a pak nastoupil na mistrovství světa. Mělo by to význam?
Já tento názor nesdílím. Já bych se snažil v roce konání mistrovství světa dostat reprezentaci na turnaje do Kanady, kde by si hráči zvykali na jejich styl.

Zobrazit další články této kategorie | Archiv všech článků

 
 
 
 

18.6. | Soupisky
Zveřejnili jsme soupisky s detailními informacemi.

 

14.6. | Fotogalerie
V sekci Fanoušci - Fotogalerie naleznete aktuální fotografie z turnaje.

 

12.6. | Magazín o MS
Na webu si nyní můžete na obrázcích prohlédnout kompletní obsah oficiálního programu MS. Naleznete jen též v sekci Info o turnaji > Program MS.

 

2.2. | Rozhovor s Leošem Rakem
Na serveru plzen.cz si můžete přečíst rozhovor s trenérem reprezentace Leošem Rakem.

 
 
 
 
 
 
Domenic di Gironimo
Závěrečný blog: Shrnutí (23.6.)
 
Jan Donauschachtl
Blog mistra světa: „My jsme mistři, no a co?“ znělo Plzní (22.6.)
 
Kateřina Bogliová
Hurá! Cíl splněn, medaili máme! (23.6.)
 
 
 
 
 
Copyright © 2008-2009  & eSports.cz, s.r.o. | Informace o autorských právech a kontakt | Tipy Zážitky jako dárky, Sázení Doxxbet | Nastavení cookies