3. MS: Neuznané samostatné střílení připravilo Čechy o finále
24.04.2009 | Marek Hubač
V dobách své největší hráčské slávy táhnul Jiří Mašík v hokejbalové extralize Chrudim. Umísťoval se na předních pozicích kanadského bodování nejvyšší soutěže. Je mistrem světa z Litoměřic 1998. O rok později ve Zvolenu vybojoval s národním týmem bronzové medaile. U hokejbalu zůstává. Jiří Mašík přičichnul k trenérskému řemeslu. Loni na červnovém mistrovství světa hráčů do 20 let v kanadském St. John´s vedl český výběr jako hlavní trenér. V Plzni se představí v roli asistenta hlavního kouče Leoše Raka. V retrospektivním rozhovoru se vrací o deset let zpátky k mistrovství světa v roce 1999, které hostil slovenský Zvolen.
Určitě. Hlavně po Litoměřicích byla velká euforie a hokejbal se dostával více a více do podvědomí veřejnosti. I když to samozřejmě nebylo tak mediálně podporované jako dnes, o hokejbale se mluvilo a psalo více. Věřím, že to zároveň přilákalo další hráče a lidi k našemu sportu.
Na mistrovství světa jste odjížděli v rolích obhájců zlatých medailí. Cítili jste zvětšený tlak a zájem?
Nemyslím, že by to bylo nějak moc přehnané. Už v předešlém rozhovoru psal Pavel Kormunda, že tenkrát o medaile bojovaly především Kanada, Česká republika a Slovensko, takže jsme tam jeli určitě medaili získat, ale že by někdo řekl, že musíme přivézt zlato, tak to určitě ne.
Tým ale zůstal víceméně pohromadě, takže myšlenky na obhajobu se v hlavě musely honit...
Samozřejmě, že jsme tam jeli s cílem se o zlatou medaili poprat, ale to jezdíme vždycky! Přece nepojedeme na šampionát a říkat, že nám bronz stačí. To by jsme tam ani nemuseli jezdit.
První šampionát vyhrála Kanada, druhý Česká republika. Bez nejcennějšího kovu zůstával třetí z velké trojky Slovensko. Byla motivace východních sousedů o to větší? Navíc, když hráli Slováci doma...
Jejich motivace a touha získat zlaté medaile byla obrovská. Bylo to patrné už od začátku. Podřídili tomu vše a bylo znát, že moc touží vyhrát.
Kolik chodilo na zápasy diváků?
Ve skupině to nebylo tolik, ale od semifinále se návštěvy zvedly. Na zápasy Slovenska chodilo samozřejmě daleko víc lidí i proto, že za ně hrála hvězda NHL Pavol Demitra.
Nezáviděli jste domácím popularitu a zájem fanoušků? Před rokem patřila pozornost obecenstva především vám...
Vždycky je to krásný, když vás diváci povzbuzují a dokáží vás vyburcovat. Ale že by jsme záviděli, to určitě ne. My jsme si to užili rok předtím v Litoměřicích a navíc i tady bylo dost českých fanoušků, kteří nás přijeli podpořit.
Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na třetí světový turnaj?
Asi pořád je to z mého pohledu sporné vyřazení v semifinále se Slovenskem, kdy nám neuznali v nájezdech regulérní gól Ríši Krále. Když jsem se dozvěděl, že budu dělat tento rozhovor, tak jsem si pustil kazetu o tomto mistrovství a znovu se mi to vrátilo… :o(
K hokejbalové konfrontaci národních výběrů docházelo už potřetí. Byly patrné výkonnostní posuny jednotlivých týmů?
Určitě byly, ale ne zase takové. Hokejbal se ve většině zemí rozjížděl a za jeden rok se toho až tolik změnit nedá. Nejvíce se podle mého názoru lepšilo Švýcarsko.
Kdyby jste měl účastníky rozdělit do tří výkonnostní košů a stručně tyto úrovně charakterizovat, jak by vaše hodnocení vypadalo?
Do prvního koše bych zařadil Maďarsko. Rok předtím v Litoměřicích byli na svém prvním mistrovství a opravdu teprve sbírali zkušenosti. V Maďarsku byli jen dva týmy, které hrály mezi sebou a vítěz jel na MS. Do druhého koše by patřilo Švýcarsko, Německo, Rakousko. Rok od roku se lepšily. Jak už jsem řekl nejvíce Švýcaři, kteří hrají hodně obětavě, skáčou do střel a rychlostně na tom jsou dobře. Na vrcholu pyramidy stála Kanada, Češi, Slovensko. Tyto tři týmy převyšují ostatní a většinou se popraly o medaile. Výhodu měl tým, který v semifinále narazil na slabšího soupeře. Dnes už se ale špička rozšířila o další mužstva.
Jak se díváte na účast hokejbalových trpaslíků na turnaji? Má to smysl?
Já myslím, že z důvodů rozšíření hokejbalu určitě. Je jasné, že není ideální, když je na mistrovství světa výsledek 28:0, ale ve Zvolenu bylo jen sedm týmů a pokud by nepřijely, tak třeba hrát jen se čtyřmi účastníky, by nebylo tak atraktivní. Navíc nové týmy můžou přilákat nové diváky, navíc když jsou z exotických destinací.
Neunavují zbytečně takové „zápasy o ničem“ silné celky?
Neunavují. Hráči jedou na turnaj hrát a musí hrát s tím, koho dostanou. Znovu říkám, že není dobré, když jsou rozdíly moc velké, ale konfrontace s jiným stylem je většinou vždy ku prospěchu.
Jak jste byli spokojeni s vystoupení týmu v základní části?
Tím, že jsme byly ve skupině jen tři týmy a vyhráli jsme s Německem 4:0 a s Rakouskem 6:0, tak byla spokojenost. Všichni jsme ale věděli, že to nic neznamená a rozhodující bude semifinále.
V semifinále jste narazili na Slovensko. Co rozhodlo o vítězi?
V už zmiňovaném semifinále jsme narazili na domácí Slovensko. Od začátku to byla bitva o každý kousek hřiště. Oni měli obrovskou diváckou podporu, ale my se s tím vypořádali. Vedli jsme 3:2, pak i 4:3, ale Slováci dokázali v přesilovce vyrovnat a zápas došel až do samostatných střílení. Tam nám neuznali, dle mého názoru, jasný gól..
Byli jste po porážce hodně zklamaní?
To se i po těch letech těžko popisuje. Mísily se v nás bezmoc a vztek. Cítili jsme hroznou křivdu a byli hrozně moc zklamaní. Dokonce na pozápasový ceremoniál tam zůstalo asi jen pět hráčů, ostatní odešli na protest do kabiny. Dnes to samozřejmě nepovažuju za dobré řešení, ale tenkrát jsme se cítili hodně poškozeni.
Český tým poprvé v historii chyběl ve finále mistrovství světa. Jak se s tím národní celek vyrovnával?
Bylo to po těch událostech těžké, ale říkali jsme si, že musíme poslední zápas vyhrát a vybojovat aspoň bronzovou medaili. Dlouho do večera jsme to rozebírali a pořád tomu nemohli nějak uvěřit. Trenéři nás uklidňovali a na druhý den namotivovali i na zápas o třetí místo.
Zajímalo by mě rozpoložení výběru před zápasem o třetí místo. Dá se po prohraném semifinále vůbec soustředit na hokejbal, nebo jste spíš stále byli myšlenkami jinde. Mohli jste přeci znovu hrát o zlaté medaile na mistrovství světa...
Každý hráč se s tím vyrovnává jinak, všichni jsme cítili, že jsme v tom finále mohli být, ale věřím že pro hodně hráčů, včetně mě, to byla dlouhá noc bez většího spánku. Ale tu medaili jsme chtěli a nikdo neuvažoval o tom, že by jsme zápas o bronz jen tak odchodili. To v žádném případě.
Po zlatu z Litoměřic přišlo bronzové vystřízlivění. Uvažovali někteří hráči, že ukončí po šampionátu kariéru? Navíc, když připočteme frustraci po neuznaném nájezdu v zápase proti Slovensku...
Abych řekl pravdu, už si to přesně nepamatuju, ale myslím, že nic takové tam nepadlo. Všichni jsme chtěli do finále, porážka bolela, ale pak přijde nová motivace a jde se dál.
V čem byli tradiční rivalové Slovensko a Kanada lepší? Začněme třeba od semifinálového soupeře...
Nemyslím si, že by byli lepší. Měli štěstí. Domácí si vysnili finále Slovensko – Kanada, a to se jim splnilo. Hodně jim pomohl Pavol Demitra.
A Kanada?
S Kanadou jsme se nestřetli, tak těžko hodnotit. Hráli svůj typický hokejbal rychlý, přímočarý, důrazný.
Byli tedy domácí mistři světa opravdu na turnaji nejlepší?
Byli hodně dobří. Bylo vidět, že po tom zlatu touží. Doplnili to o hokejisty a diváci je opravdu hnali dopředu. Ale netroufám si říct, že byli nejlepší. Ve skupině prohráli s Kanadou 4:0. Semifinále i finále vyhráli až na nájezdy. Jak říkám, měli dost štěstí.
Čím si vysvětlujete tak vzácnou vyrovnanost nejsilnějších hokejbalových mužstev? Kanada, Slovensko i Česká republika měly po třech šampionátech medailovou bilanci 1-1-1...
Už jsem říkal, že tyto tři týmy se většinou popraly o medaile a že to takhle vyšlo je podle mě náhoda. Se Slováky jsme se potkávali daleko častěji, i při různých přátelských utkáních a ve svých klubech na turnajích. Navíc mají podobný styl. Kanada má obrovskou základnu, hraje úplně jiným stylem a porazit ji, je vždy záležitostí maximálního nasazení a stoprocentního výkonu.
18.6. | Soupisky
Zveřejnili jsme soupisky s detailními informacemi.
14.6. | Fotogalerie
V sekci Fanoušci - Fotogalerie naleznete aktuální fotografie z turnaje.
12.6. | Magazín o MS
Na webu si nyní můžete na obrázcích prohlédnout kompletní obsah oficiálního programu MS. Naleznete jen též v sekci Info o turnaji > Program MS.
2.2. | Rozhovor s Leošem Rakem
Na serveru plzen.cz si můžete přečíst rozhovor s trenérem reprezentace Leošem Rakem.
Domenic di GironimoZávěrečný blog: Shrnutí (23.6.)
Jan DonauschachtlBlog mistra světa: „My jsme mistři, no a co?“ znělo Plzní (22.6.)
Kateřina BogliováHurá! Cíl splněn, medaili máme! (23.6.)