4. MS: Nervák s Kanadou ukončily stříbrné slzy
29.04.2009 | Marek Hubač
Deset sekund. V každodenním shonu pouze zanedbatelný časový úsek. Ovšem každý z nás párkrát během svého bytí prožije deset sekund, na které se nezapomíná. Českou hokejbalovou reprezentaci dělilo ve finále torontského světového šampionátu deset sekund od konce prodloužení. Domácí Kanada ovšem dala zlatý gól a byl konec. Hráči s javorovými listy na prsou se stali mistry světa. Na světový turnaj vzpomíná současný asistent trenéra národního týmu Jaroslav Pavlík.
Myslím si, že nebyl, alespoň z mého pohledu.
Mohl to být handicap pro evropské týmy? Mám na mysli zámořskou atmosféru, rozptýlení z jiného světa...
V Torontu byl zkušený tým, takže prostředí nemělo na hru vliv. Navíc většina už předtím Ameriku viděla.
Obraťme tedy původní otázku. Nebyla to potom nevýhoda pro Kanadu? Velký tlak okolí, očekávání zisku zlatých medailí...
Kanada měla neskutečné možnosti ve výběru hráčů. Tlak si nepřipouštěli a dodnes nepřipouští (smích). Od počátku mistrovství světa kráčeli za vítězstvím. Budovali si respekt zápas od zápasu.
Předchozí tři turnaje se konaly na starém kontinentu, lépe řečeno na Slovensku a v České republice. Byl patrný rozdíl v organizaci evropských a zámořského klání?
V Evropě měly oba dva šampionáty organizačně lepší úroveň. Tato situace se nezměnila dodnes a jsem přesvědčen, že Plzeň bude tím Top v historii šampionátů.
Kolik chodilo na zápasy diváků? Myslím, že české a slovenské šampionáty se z diváckého hlediska velmi vydařily...
Chodilo kolem pěti set lidí. Na finále dorazilo dva tisíce fanoušků, ale je třeba dodat, že většinu tvořili stejně čeští a slovenští krajánci. I zde Evropa jasně dominuje.
Tři nejsilnější státy měly po třech šampionátech vzácně vyrovnanou medailovou bilanci zlato, stříbro, bronz. V Kanadě se tak soutěžilo i o nejúspěšnější zemi z historického hlediska. Bylo to znát na ambicích Slovenska a Kanady?
Ano, Kanada dávala od začátku najevo, kdo je doma a Slováci měli také vysoké ambice.
Byla z hráčů už třeba v přípravných kempech cítit větší motivace a touha probojovat se do konečné nominace, když se turnaj konal na severoamerickém kontinentu?
Od počátku bylo vidět, že se pereme o dres do Kanady. Konkurence tedy byla zdravá a velká. Tým, který tam odjížděl, byl dobře připraven.
Jaké týmy se staly hlavními „dodavateli“ hráčů pro národní dres?
V Torontu to byla především Mladá Boleslav. Ostatní kluby pak doplnily reprezentaci po jednom až dvou hráčích.
Jaká v týmu panovala atmosféra?
Tým byl odhodlaný uspět a Kanadu na její půdě porazit.
Vzpomenete si ještě v té záplavě šampionátů, kterých jste se zúčastnil, s kým jste nastupoval v obranné dvojici a kdo před vámi obstarával ofenzivní manévry?
Reprezentoval jsem na mistrovství světa v Litoměřicích, Zvolenu, Torontu, Sierre, Pittsburghu a Rattingenu. V obraně jsem postupně nastupoval s Borůvkou, Hosingerem, Pejřimovským, Příhodou a Chmelem. Útočníci se točili, takže vyjmenovávat je by bylo na dlouho.
Jak jste byl se svými výkony na mistrovství spokojen?
Na hřišti jsem nechával vždy maximum. S mým pojetím hry to ani jinak nešlo. Vždy jsem se připravoval tak, abych dal týmu přesně to, co potřebuje. A to se samozřejmě postupem věku mění.
Obzvláště u prvních světových šampionátů platilo, že základní skupiny se hrály pouze pro rozehrání a o medaile se mezi velkou trojkou bojovalo až od semifinále. Bylo to patrné i v Kanadě?
Ano, i v Kanadě byla zatím trojice zmiňovaných ještě o patro výše.
Myslíte, že Češi umí hodit za hlavu, když se jim v základní části nedaří a vybičovat se k nejdůležitějšímu zápasu – semifinále, nebo spíše potřebují, aby ve skupině najeli na vítěznou vlnu a na ní se nesli?
Zažil jsem obě cesty. Tady je však nutné podotknout, že záleží na konkrétním složení týmu a jeho osobnostech. Většinou vše končilo úspěšně.
Byli jste rádi, že jste se na čtvrtém mistrovství světa v semifinále vyhnuli Kanadě?
Ano, na každém šampionátu je dobré, když nepotkáte Kanadu v semifinále, i když paradoxně jediná zlatá z Litoměřic se zrodila po semifinálovém vítězství 5:3 právě nad Kanadou. V Torontu jsme ale dobře věděli, že vstupenka do finále je pravděpodobnější přes Slovensko.
Máte možnost srovnání. Už jsem slyšel, že „torontský“ výběr byl nejsilnější jaký kdy Česká republika na mistrovství světa měla. Myslíte si to také?
Je těžké to srovnávat. Každý tým měl jinou tvář. Osobně si myslím, že nejsilnější jsme byli ve Zvolenu a byl z toho pouze "bronz".
Finálové utkání s Kanadou je zapsáno tučným písmem do historie českého i světového hokejbalu. Kanaďané v zápase vedli už 3:0. Vy jste ale dokázali vyrovnat a poslat zápas do prodloužení. Kde se ve vás vzala síla na návrat do boje o zlato?
Síla pramenila právě z toho pokořit Kanadu doma. Fantasticky zachytal Poláček. A my najednou dominovali. Měli jsme v prodloužení dvě tutovky, ale po hloupé chybě deset sekund před vypršením prodloužení inkasovali.
Zkuste popsat pocity, které jste prožíval, když domácí vstřelili rozhodující gól a vy jste věděli, že je konec zlatému snu?
Hrozný. Ten pocit jsem zažil už třikrát. V Kanadě to bylo poprvé, takže nechyběly ani slzy.
Jaké faktory podle vás rozhodly o zlatu pro javorový list?
Kanada podávala nejvyrovnanější výkony po celé mistrovství světa. Finálový zápas byl ovšem ten nejlepší, který kdy Češi proti Kanadě sehráli. Kanada byla na konci opravdu jen šťastnějším týmem.
Na přelomu tisíciletí nebyla dominance Kanady až tak markantní jako je nyní. Jak to, že Česká republika i Slovensko dokázaly Kanadu porážet?
Oba týmy měly ve svých řadách hokejové reprezentanty se zkušenostmi z těžkých utkání. Nyní jde všechno jiným směrem. Je zapotřebí trpělivost, protože v Evropě vyrostou týmy, které Kanadu porazí. Chybí nám těžká utkání se zámořským týmem.
Čím to je, že dnes je postavení zámořského týmu neotřesitelné?
Je to právě už zmiňovanou konfrontací. Kanada je neskutečně technicky, rychlostně a střelecky vybavená.
Na plzeňském šampionátu budete působit v roli asistenta trenéra. Přitom na dosud posledním mistrovství světa, které se konalo před dvěma lety v Rattingenu, jste ještě uvažoval, že byste hrál dál. To pro vás nebyl domácí šampionát dostatečnou motivací pro pokračování v kariéře?
Ale byl. V nároďáku jsem začínal jako bažant (smích) na mistrovství světa doma v Litoměřicích a končit opět doma v Plzni by byla nádhera. Věk ovšem nezastavíte. Já si své na mistrovstvích odehrál a nebyl bych budoucností. Tak, jak jsem začínal, může začít jiný mladý, který se postupem času vyhraje a jistě to reprezentaci vrátí. K tomu je zapotřebí získání zmiňovaných zkušeností.
Trenérskému řemeslu jste v letošní sezoně přivykal v Ústí nad Labem. Neměl jste v průběhu extraligy nutkání vzít hokejku a jít to svěřencům ukázat přímo na hřiště?
(smích) Myslím, že bych jim ještě ukázal, ale není to cesta ani zde na klubové úrovni. I v klubu platí, že mladí se musí otrkat, aby z nich jednou vyrostli kvalitní hokejbalisté. Na druhou stranu, nikdy neříkej nikdy...
18.6. | Soupisky
Zveřejnili jsme soupisky s detailními informacemi.
14.6. | Fotogalerie
V sekci Fanoušci - Fotogalerie naleznete aktuální fotografie z turnaje.
12.6. | Magazín o MS
Na webu si nyní můžete na obrázcích prohlédnout kompletní obsah oficiálního programu MS. Naleznete jen též v sekci Info o turnaji > Program MS.
2.2. | Rozhovor s Leošem Rakem
Na serveru plzen.cz si můžete přečíst rozhovor s trenérem reprezentace Leošem Rakem.
Domenic di GironimoZávěrečný blog: Shrnutí (23.6.)
Jan DonauschachtlBlog mistra světa: „My jsme mistři, no a co?“ znělo Plzní (22.6.)
Kateřina BogliováHurá! Cíl splněn, medaili máme! (23.6.)